kterou žádná banka nedá. Účet se dá obstavit, peníze na kontech zmrazit na neurčito… ale když potřebujete prachy na cokoliv, pár „mega“ doma je k nezaplacení.
Právníci chtějí jistě taky „keš“, když potřebujete někomu „zavřít ústa“, jistě to nebudete dělat bankovním převodem ze svého účtu, ale naditou nenápadnou obálkou… U normálního člověka by šlo o porušení zákonů o bankovnictví. Jestli pak bude za to i nějaký trest pro pana doktora?
Nedávno jsem četl, že velká část oběživa vůbec neobíhá a že ji lidé mají doma „pod polštářem“. No jak se zdá tak i pod podlahou, v šatníku v krabicích od bot, dost možná i zakopanou na zahradě pod jabloní či u plotu. V tajných schránkách i v tlustých knihách, které mají přesně podle velikosti bankovek vprostřed vyřezané stránky.
Oč úsměvněji pak působí apel na občany, aby své letité „drobné“ úspory investovali přes banky, když ti, „co vědí víc“ je mají doma, pěkně po ruce a na očích. Když k tomu připočítám dobu, po kterou tyhle „drobáky“ či „všimné“ schraňují díky aktivní účasti v politice a podívám se, kdo je v politice stejně dlouho, jako pan „R“, jde zcela nepochybně o velmi pilné střadatele. Jen jim na to zatím nikdo nepřišel. Respektive je nikdo neprásknul.
Proč tedy právě já nebo kdokoliv jiný v téhle nejisté době neměl mí t důvěru v banky a ve státní dluhopisy? Řekové se o tom už začali nepříjemně přesvědčovat. Lepší v nejhorším případě o část přijít nějakou měnovou reformou, než nemít nic.
Měnová reforma u nás zatím nehrozí, ale kdo ví, co pana Kalouska napadne, až vymění s kamarády svoje úspory za nějakou pevnější měnu. A že se o tom dozvíme, až bude pozdě – to je jasné i malému dítěti.
P.S. Suma sumárum – je to návod, jak nakládat s penězi. Ať už šetříte na cokoliv a nemusí to být nutně jen nemocnice. A tím nemyslím pobyt v ní…
